Otazníky Pavla Hájka | Host: Daňa Horáková

Část šestnáctá: Vlastní obhajoba. Z obhajoby Václava Havla před senátem Městského soudu v Praze (22. října 1979) čte Jiří Vyorálek, Divadlo Na zábradlí

Čtení bylo součástí dne Knihovny Václava Havla ve Valdštejnské lodžii v Jičíně (13. června 2020).

Část patnáctá: Domácí vězení, Marek Eben čte ukázku z „První zprávy o mém domácím vězení" (Hrádeček, 6. ledna 1979)

Část čtrnáctá: Přimout odpovědnost za selhání. Z Dopisu Olze číslo 138 (24. února 1982) čte herečka Veronika Freimanová.

Část dvanáctá: po zveřejnění Charty 77, ukázka z Dálkového výslechu (1986)

Experimentální textová koláž, která si neklade za cíl představit autora ani stát se reprezentativním výběrem jeho prozaických textů, ale chce naznačit cestu. Ze zaplivané hospody k holce, z prachu, potu a krve k Mozartovi, od puberťáka, co vidí svět ostře, až k šamanovi nahlížejícímu do zásvětí. Režijně-dramaturgická spolupráce: Petr Uhlík, Ondřej Novotný, účinkují: Jana Hauskrechtová, Vojtěch Hrabák, Jakub Gottwald a Václav Marhold. Scénické čtení z povídek Filipa Topola připravilo divadlo X10 ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla.

Přežili koncentrační tábory a po válce začali nový život. Někteří chtěli vzpomínky „vymazat“, jiní o nich mluvili stále dokola. Řada přeživších svým potomkům nevyprávěla o minulosti. Obávali se, že by na ně přenesli trauma z války a odmítali mluvit o židovské identitě. Věřili, že když budou mlčet, tak své děti uchrání před dalšími problémy, které jim hrozily v době komunistické totality. Až v devadesátých letech se v rodinách začalo toto téma postupně otevírat. Věra Roubalová hovořila o zkušenostech druhé a třetí generace přeživších, kteří dodnes řeší, jak je ovlivňují tragické osudy jejich předků. Host: Věra Roubalová – psychoterapeutka, která dvacet let vedla s Helenou Klímovou klientskou terapeutickou skupinu Rodiny po holocaustu a nyní dále pokračuje v individuální psychoterapii s druhou a třetí generací. Večer moderovala novinářka Judita Matyášová.

Část osmá: práce v pivovaru | z dopisu Alfrédu Radokovi z května 1974

Thomas Stearns Eliot bývá považován za nejvýznamnějšího tvůrce moderní anglicky psané literatury, za autora, jehož lze směle postavit na roveň Williamu Shakespearovi. Ve své poezii a esejistice vytyčil standardy, k nimž se literatura za posledních sto let upíná, případně se vůči nim vymezuje, ignorovat je však nemůže. Nakladatelství Argo nedávno vydalo rozsáhlý výbor z Eliotovy esejistické tvorby nazvaný Křesťan – kritik – básník; diskutovali o něm jeho překladatelé a anglisté Martin Hilský, Martin Pokorný a Petr Onufer; jejich debatu moderoval anglista a literární kritik Ladislav Nagy.

Pan profesor Martin Hilský hovořil v Knihovně Václava Havla nejen o titulu Křesťan – kritik – básník. Výbor z esejistiky a publicistiky Thomase Stearnse Eliota vydalo nakladatelství Argo.